Zdrojem světla, ve chvílích kdy nad našimi hlavami je temná klenba nebe a slunce putuje někde na druhé straně, může být ledacos. Elektrická lampa, kapesní svítilna, plynová bomba s punčoškou, louče smolná i na lampový olej, petrolejka, zápalky, zapalovač nebo svíčka.

O prázdninách, na táboře rodičů a dětí Sokola Třebíč, jsme si svíčky zkusili vyrobit sami. Z provázku na místo knotu a zbytků vosku, co už jednou svíčkami byl. Výroba probíhala utajeně v rámci rodin. Práce vyžadovala soustředění, trpělivost a dávku šikovnosti. A navíc nebyla samoúčelná. Svíčky jsme potřebovali ke získání dalších tajemných znaků do táborové hry.
Svíčkami jsme si jako malé děti svítili na chatě s rodiči. Vosk, co stekl a zbyl, jsme dávali do krabičky, abychom ho po čase opět přetavili a vtiskli do něj knot. Možná, že právě tato vzpomínka byla výchozím podnětem pro tento úsek velké táborové hry.
A možná že tento úsek byl zas naopak podnětem pro mnohé z nás - Jak z nepotřebného se může stát opět potřebné.

Jan Lukášek
<< zpět