Klapůvka aneb za humna

13. 11. 2007 - Za poměrně nevlídného počasí se scházíme na pokraji města. Je oblačno, fouká studený vítr a nahoře se nemohou rozhodnout, zda dolů k zemi nechat padat kapky vody nebo to vyladit vánoční chumelenicí. Neutěšenou periférií, kolem průtahu, autobazarů a otevřeného stánku s uzeninami (krátké občerstvení) se dostáváme za humna.

Humna směrem na Vladislav mají podobu luk, semknutých z pravé strany železnicí a z levé strany řekou Jihlavou. Pepa vtipně vyhlašuje soutěž o nejlepší báseň dne. Dílka jsou pečlivě zaznamenávána do školního sešitu, aby byla slavnostně přečtena u ohně, ke kterému směřujeme. Vzhledem k nevlídnému počasí a značné hloubce, upouštíme od brození korytem řeky a zbaběle ji překonáváme po železničním mostě, kde nemají pěší co dělat. S velkou opatrností překonáváme také silnici první třídy a opět se noříme do polodivočiny. Obdivujeme studánku v zalesněném svahu a zvláště otrlí z ní i pijí. Zastavujeme na přívětivém míst, abychom rozdělali oheň opekli pochutiny a ocenili nejlepší básnické dílo. Co na tom, že mírně mrholí. Pokračujeme v cestě podél potoka Klapůvka. U Kovárny ho opouštíme a v Ptáčově se napojujeme na modrou turistickou značku. Ta nás bezpečně vede kolem údolní nádrže Lubí zpět do Třebíče. U pekárny se naše cesty rozchází. Byla to sice mokrá vycházka, ale rozhodně stála za to.
Jan Lukášek
<< zpět