Středobodem každého tábora jsou bezesporu kamna. Letos jsme se rozhodli pro jejich důkladnou rekonstrukci. Rozebrat do základů a znovu vystavět. Svoji premiéru měly v roce 2004. Od té doby jsme je rozebrali do základů asi třikrát. Na to, že je necháváme stát na louce po celý rok, je ocelová kostra v obdivuhodném stavu.

Z letošního tábora jsme posílali dvě pohlednice. První jsme věnovali malému výročí - deseti táborům na tábořišti Bítovánky. Na druhé jsme zachyceni při hrách a společných chvílích. Tradice táborových pohledů trvá od roku 2004.

Po sedmi letech táboření na zelené louce v indiánských stanech týpí, odrostla v Sokole Třebíč celá jedna generace dětí. Z malých kluků a holek, které se na svém prvním táboře ještě drželi rodičů za ruku, aby dokázali přejít louku nebo si v lese poradili s tou spoustou nástrah pod nohama, se stali samostatní jedinci.

Tábory na zelené louce patří bezesporu mezi ty náročnější. Na krátký čas se stáváte hosty na malém kousku země uprostřed přírody a vše potřebné si přivážíte sebou. Je zapotřebí vybudovat kuchyň, postavit kamna, zajistit budky úlevy, umývárnu a postavit stany. 

Dvanáct dnů se rozuteklo jak splašená hříbata. Za necelou hodinu dohoří poslední oheň letošního tábora a my půjdeme spát. Nadešla chvíle, kdy bychom měli rozhodnout o názvu tábora a jeho znaku... Psal se rok 2001. Náš první tábor v týpí dostal jméno Vabaša a do znaku žlutý symbol v zeleném poli.

Zdrojem světla, ve chvílích kdy nad našimi hlavami je temná klenba nebe a slunce putuje někde na druhé straně, může být ledacos. Elektrická lampa, kapesní svítilna, plynová bomba s punčoškou, louče smolná i na lampový olej, petrolejka, zápalky, zapalovač nebo svíčka.