Dvanáct dnů se rozuteklo jak splašená hříbata. Za necelou hodinu dohoří poslední oheň letošního tábora a my půjdeme spát. Nadešla chvíle, kdy bychom měli rozhodnout o názvu tábora a jeho znaku... Psal se rok 2001. Náš první tábor v týpí dostal jméno Vabaša a do znaku žlutý symbol v zeleném poli.

O pět let později jsme na táboře vztyčili totem táborových znaků. Prostý kůl s hlavicí, na kterém jsou zavěšeny erby se znaky táborů, které jsme společně prožili. Netušil jsem, jak silný to bude zážitek - tady jsme tábořili u Bílého kříže ... tady poprvé pod horou Mařenkou ... od tohoto tábora s námi jezdí Košínovi ... tady nemohli být Halačkovi, protože čtrnáct dnů před zahájením tábora spadl Karel s koně ... vzpomínky se draly na povrch jedna za druhou a každý se o ně chtěl podělit s ostatními.

Byly to stejné emoce a pocity, které občas zažívám, když vstupuji do klubovny. Na jejich stěnách je podobných znaků zavěšeno ke dvěma stům -Seminolský byl můj první tábor ... Mokrava nám celá propršela ... Perla, to jsem byl pro změnu poprvé na vodě ... Dřeváčkový nese letopočet 1940 a jaký asi byl vůbec první tábor v roce 1938 ... A náhle si uvědomíte, že kořeny sahají hodně do minulosti. To, co děláme, děláme na základě odkazu generací před námi. Jsme dalším mostem. Měli bychom tedy být pevní a z kvalitního materiálu.

Honza

<< zpět